Stačí se zeptat deseti lidí kolem třicítky, co si představí pod slovem lázně. Osm z nich řekne totéž: babička ve froté županu, vývar a oplatka. Ten obraz je přesný. Ale pomalu se mění…
Lázně máme totiž v hlavě spojené s určitým věkem. Jako by existovala neviditelná čára – a dokud ji nepřekročíme, nemáme na ně nárok. Bolí záda? Ještě to vydržíme. Nespíme pořádně půl roku? Zvládneme to i tak. Lázně počkají, až bude vážně zle. Nebo až nám bude přes šedesát let. Jenže tělo takhle nefunguje. Neřídí se kulatým výročím. Reaguje na to, jak s ním zacházíme teď – ne za dvacet let.
Proč jsme si vůbec začali myslet, že právo na odpočinek má věkovou hranici? V jiných oblastech života nám dává prevence smysl. Servisujeme auto nebo zálohujeme data. Jen u péče o vlastní zdraví často čekáme, až se něco pokazí.
Odkud se ta představa vzala
Kdysi lázně bývaly místem, kam se vracela evropská smetánka i mladí lidé, za odpočinkem, kulturou i romantikou. Velký zlom ve vnímání lázeňství ale přinesly společenské změny. Po roce 1948 byly československé lázně postupně znárodněny a proměnily se ve zdravotnická zařízení. Pojišťovna platila, věk žadatelů se zvýšil, atmosféra tomu odpovídala.
Lázně na předpis dodnes stále fungují hlavně pro pacienty s různými druhy onemocnění, po vážných operacích a pro seniory. Odtud možná pramení představa „odměny“ pro naše tělo za celoživotní výkon.
Vedle této skupiny ale pomalu roste úplně jiná, v něčem trochu podobná té z lázeňských zlatých časů. Lidé, kteří si pobyt platí sami, protože chtějí, ne protože musí. A ti často nečekají na diagnózu jako na povolení.
Co se v lázních vlastně děje?
Řada tradičních procedur – rašelina, uhličité koupele i masáže – se používá stovky let a své místo si drží dodnes. Mnoho lázní ale postupně přidalo novinky – dechová cvičení, lesní terapii, trénink všímavosti, jógu…
A ty pomalu mění i to, kdo si pobyt objednává a proč. Dřív člověk jezdil do lázní po operaci kyčle. Dnes si někdo rezervuje víkendový pobyt i proto, že už tři měsíce neusnul bez telefonu v ruce. Není to léčba škody. Je to návyk, který škodě předchází.
Vyšší věk jednou přijde, ať si to tělo zaslouží nebo ne. Otázka je, jestli do té doby čekáte na povolení, nebo si ho dáte sami.
Nejde o věk, ale o to, proč přijedete
Potřebujete načerpat novou energii?
Pro rodiče, kteří chtějí na pár dní odložit každodenní kolotoč.
Nevypíná vám hlava ani po práci?
Když změna prostředí pomůže víc než další víkend strávený na gauči.
Hledáte dárek, který nezapadne?
Protože společný zážitek vydrží déle než další věc do domácnosti.
