Víkend je na Mariánské lázně málo, to vám potvrdí kdokoli, kdo tu byl. My jsme to přesto zkusily, tentokrát ve dvou – já a moje kolegyně Johanka, která je lázeňským začátečníkem. Měla jsem zase jednou příležitost dělat průvodkyni někomu, kdo se u prvního doušku z pramene tváří, jako by objevil zázrak. A upřímně? Bylo to osvěžující i pro mě.
Vyrážely jsme se zpožděním. Jak to u nás před cestou bývá – díky dětem se vždycky ukáže aspoň jeden neplánovaný zádrhel. Pak pár špatných odboček a konečně nás vítají Mariánky. Jely jsme sem trochu pracovně: bylo potřeba nafotit a natočit skoro všechno, co se dalo. Práce s foťákem v ruce a kolegyně vedle mě s očima navrch hlavy. Dobrá kombinace…
Když klidné Mariánky slaví
Na rozdíl od delších pobytů, kde by první den měl být spíš ve znamení odpočinku po cestě, jsme šly rovnou do akce. První večer tak patřil městu – procházka, Zpívající fontána, kávička a vstřebání atmosféry města na lavičce u Kolonády Maxima Gorkého.
Trefily jsme se do zajímavého víkendu. Pořádali tu festival Knižní lázně, a my navíc dorazily na pozvání Ensany. Té patří všechny zdejší léčivé zdroje a provozuje i některé z místních hotelů. Nové lázně letos slaví 130 let od otevření, a tak se v sobotu večer konala venkovní lounge party s promítáním filmu o historii zdejšího lázeňství.
Bylo jasné, že si tenhle pobyt užijeme v jiném tempu, než na jaké jsou lázeňští hosté běžně zvyklí.
Uhličitá koupel a její unikáty
Na sobotní ráno, ještě před snídaní, jsme měly obě naplánovanou uhličitou koupel. Tip pro každého nováčka: radši vyrazte na první proceduru s větší časovou rezervou. V Centrálních lázních, kde jsme byly ubytované, vede od pokoje k balneocentru rozsáhlý komplex chodeb a poprvé můžete snadno zabloudit.
Z celé nabídky procedur, na které se v Mariánských lázních specializují, je právě uhličitá koupel velmi unikátní. Minerální voda i Mariin plyn se tu přivádějí do jednotlivých kabin trubkami „rovnou“ z přírodního zdroje. Oxid uhličitý tady není uměle vyráběný, jako v jiných lázních. Vše tu pochází z okolní přírody. Dvacet minut ležíte, po těle vám běhají tisíce jemných bublinek, kůže i podkožní tkáně se prokrvují a tělu to podle všeho dělá dobře na oběh i tlak. Johanka objevila právě Ameriku a já se v duchu usmívala.
Po koupeli chvíle odpočinku v zábalu a pak snídaně formou bohatého rautu – pěkný začátek dne.
K čemu jsou ta kamínka?
Podle lázeňského personálu jsou mosazná kamínka umístěná u vany součástí technologie k udržování správné teploty koupele. Ta nesmí překročit přibližně 34°C, aby se zachoval obsah přírodního oxidu uhličitého.
Kolik pramenů, tolik vůní
Dopoledne patřilo polehávání na pokoji a ochutnávce pramenů. Tohle je disciplína sama pro sebe – každý pramen má jiné složení, jinak chutná a hlavně má jiné aroma. Rudolfův je celkem nenápadný, Karolínin už má něco hořkého navíc, a Křížový? Ten vás překvapí pořádnou dávkou soli a specifickou vůní. Jeho pověst stojí hlavně na tom, že pomáhá se zažíváním, játry a žlučníkem. Ale to už si nechte poradit od informačních tabulek umístěných přímo u pramenů.
Zbytek odpoledne jsme strávily naložené v bazénech Římských lázní. Sauny, parní kabiny, Kneippův chodník a rychlý šlofík v odpočinkové místnosti. Tempo, po kterém si člověk řekne, že by tu klidně ještě chvíli zůstal.
Chobotnice, Pavlova a bezinkové víno
Večer jsme, po lehkém martyriu s líčením a šaty, vyrazily na oslavu 130 let Nových Lázní. Venkovní raut mezi hotely, krásné počasí, a chobotničky, pro které jsme si s Johankou musely dojít víckrát, než je zdrávo přiznat. K tomu pár mých starých známých, se kterými jsme popily trochu bezinkového vína a probraly práci i život. Přesně tenhle druh večera si člověk z lázní odváží stejně rád jako výsledky procedur.
Když vás kolonáda omrzí
- Park Boheminium – miniatury slavných českých památek na vrchu Krakonoš. Nahoru vede historická kabinková lanovka od hotelu Koliba, takže je to výlet i zážitek zároveň.
- Rozhledna Panorama Hamelika – kousek od hotelu Krakonoš, výhled na celé Mariánky a okolní lesy.
- Lesní terapie – čím dál oblíbenější způsob, jak si místní vzduch a klid okolního Slavkovského lesa vychutnat ještě víc naplno. Tip na příště i pro nás.
Co mě překvapilo – i po tolika letech
V neděli ráno, před odjezdem, jsme se ještě vydaly směrem k Lesnímu prameni, bohužel zrovna zavřenému. Johanka pořád nepřestávala žasnout nad tím, jak je tu všude zeleno. Parky, upravené záhony, les kousek za hotelem. Mariánky mají oficiálně čtyři přírodní léčivé zdroje, a jedním z nich je právě léčivé klima. Od roku 2023 patří město mezi klimatické lázně, jediné svého druhu u nás.
Vedle vody, oxidu uhličitého a slatiny je tohle ten čtvrtý zdroj, trochu neviditelný. Já už si na to asi časem zvykla, ale díky kolegyni jsem si znovu uvědomila, že vzduch, který tu dýcháme, není samozřejmost. A tak mi Mariánky po tomhle víkendu přirostly k srdci zase o něco víc.
Lákají vás Mariánské lázně stejně jako nás? Podívejte se na pobyty, které jsme pro vás vybrali. Jen počítejte s tím, že jeden víkend nikdy nestačí.
